Proseč, Kostřice, Nový Mlýn (Proschwitz, Kosteritz, Neumühl)

10.12.2018

Plánek obce Kostřice a Nového Mlýna z doby po výstavbě vodovodu
Plánek obce Kostřice a Nového Mlýna z doby po výstavbě vodovodu
Plán obce Proseč z roku 1879 doplněný o české popisy a vysvětlivky. Kaple stojí uprostřed obrázku na rozcestí cest na Nový Mlýn, Olšinu a Jabloneček
Plán obce Proseč z roku 1879 doplněný o české popisy a vysvětlivky. Kaple stojí uprostřed obrázku na rozcestí cest na Nový Mlýn, Olšinu a Jabloneček

Největší rozmach obce zažívaly na konci 19.
století. Tehdy měla Proseč 153 obyvatel a 36
domů. V přidružených Kostřicích žilo 57 lidí
ve 14 domech a v Novém Mlýně 25 obyvatel
v šesti domech. Lidé se tu živili převážně zemědělstvím. Zvláštností bylo pěstování chmele,
které v polovině 19. století zaniklo.
Proseč (Proschwitz) - v centru obce byl rybník Nebesář, který zachycoval zimní tající sníh a dešťovou vodu. Později, když byla do obce přivedena voda, sloužil jako hasičská nádrž. Vodu do obce přiváděl vodovod ze Zábrdky, poháněn byl zprvu vodní pumpou, později vodním čerpadlem. Vodovod byl zřízen již v roce 1894.
Kostřice (Kosteritz) - obec správně spadající pod Proseč. Dle záznamu z 14. 3. 1828 byla Kostřice původně selským dvorem, který byl v roce 1784 dědičně propachtován a rozdělen mezi obyvatele kraje. Vodovod napájený ze Zábrdky byl zřízen v roce 1910 a byl funkční až do zániku obce. Pravděpodobně byl poháněn trkačem, pozůstatky se však nepodařilo nalézt. Předtím byly v obci dva rybníky zadržující dešťovou vodu.                      Nový Mlýn (Neumühl) - území obce protínaly přední hradby nedalekého hradu Krucenburk. Tento fakt dosvědčuje nález J. Lodeho z roku 1880, který při polních pracích objevil zbytky velkých kamenů, které byly odborníky identifikovány jako části první hradby. Pověst o Kostřici: Místní legendy uvádějí Kostřici jako rytířské panství s tajemným hradem. Ve švédských dobách (30letá válka) byli rytíři vyhnáni a své majetky ukryli na tajných místech. Protože se již nemohli vrátit, požádali Boha, aby byly poklady uschovány na horší časy. Místí obyvatelé však, hnáni touhou po bohatství, kopali a hloubili jámy. Mnoho pověstí se zabývá záhadným zjevením pokladu - pod hrušní, za železnými vraty v hluboké jámě - i vyvolávánímbďábla. Mají jedno společné: vždy, když se poklad objeví, záhadně zase zmizí, jámy se samy zasypou, satanáš se i s poklady vrátí do pekla.