Košík
0
0,00 Kč
Křídové sedimenty
Skryta pod povrchem zůstává i spodní část svrchnokřídového vrstevního sledu. Horniny svrchní křídy jsou regionálně řazeny do lužické facie české křídové pánve. Nejnižší litostratigrafickou jednotkou křídového stáří je perucko-korycanské souvrství cenomanského stáří. Ačkoliv nevychází na povrch, je dobře známé z průzkumných vrtů. Jeho nižší část, perucké vrstvy, jsou někdy označovány jako "sladkovodní cenoman", vedle říčních a jezerních sedimentů zahrnují však zřejmě také mělkomořské lagunární sedimenty. Hrubozrnné pískovce a slepence, často s úlomky podložních hornin, se střídají s polohami jílovců a někdy tvoří několik nahoru zjemňujících cyklů. K peruckým vrstvám je možno řadit sedimenty na bázi křídy v pruhu začínajícím sz. od Mimoně a pokračujícím k VJV až do severního okolí Hvězdova. Na území Geoparku Ralsko mocnosti peruckých vrstev nepřesahují 10 m.
Korycanské vrstvy představují mělkomořské písčité sedimenty - hrubozrnné pískovce, výše pak jemnozrnné pískovce s jílovito-prachovými laminami a častými ichnofosiliemi. Na území Geoparku Ralsko se jejich mocnost pohybuje kolem 45–55 m. Celkově sníženými mocnostmi se vyznačuje oblast Hradčanských stěn, kde je v důsledku přítomnosti předkřídové elevace vyvinuta jen svrchní část korycanských vrstev. Naopak zvýšené mocnosti (často přes 60 m) byly zjištěny v okolí Hvězdova a Čertových zdí.
Bělohorské souvrství (stáří spodní až střední turon) je tvořeno slínovci, vápnitými prachovci a jílovci. Směrem nahoru klesá obsah vápnité složky a roste obsah jemně písčité složky. Na úroveň, kde písčitá frakce převládne nad prachovou, je kladena hranice mezi bělohorským a jizerským souvrstvím. Mocnosti bělohorského souvrství rostou od 30 m v Hradčanských stěnách směrem k SV na 50 – 60 m.
Naprostá většina povrchu území geoparku je tvořená sedimenty jizerského souvrství (střední až svrchní turon). Jsou to převážně křemenné pískovce, jejichž materiál se usazoval na dně mělkého moře. Ve spodních částech nahoru hrubnoucích cyklů přecházejí do jemnozrnných prachovitých pískovců.
Popis obr: Vertikální litologické profily jizerským souvrstvím na území Geoparku Ralsko podle Adamoviče (1997). A – oblast Kumerského pohoří, B – vrch Ralsko. Vpravo jsou vyznačeny intervaly vrstevního sledu odkryté na jednotlivých lokalitách: 1 – břehy Ploučnice mezi Borečkem a Hradčany, 2 – Tvarožník, z. skála, 3 – Šroubený, j. svah, 4 – Malý Borný, 5 – Havraní skála u Hradčan, 6 – Vysoký vrch jv. od Senné Brány, 7 – skály 100 m v. od Senné Brány, 8 – průrva Ploučnice v Novinách p.R., 9 – Na Skalce u Novin p.R., 10 – Křížový vrch v Mimoni, 11 – Vranov, skalní věž Džbán, 12 – Vranov, Juliina vyhlídka, 13 – rokle na z. úbočí Ralska, 14 – Čertovy zdi u Ploužnice.
Legenda: J – jemnoznný pískovec, s – středně zrnitý pískovec, h – hrubozrnný pískovec, sl – slepenec, 1 – křemenné valouny, 2 – šikmé zvrstvení, 3 – bioturbace, 4 – vložky vápnitých pískovců
Spodní část jizerského souvrství je tvořena nahoru hrubnoucím cyklem. Jeho nižší část vystupuje na povrch v nejzápadnější části geoparku jižně od Mlýnského potoka mezi Jestřebím a Starými Splavy. Je vyvinuta v podobě 30 - 40 m mocné sekvence žlutých, převážně jemnozrnných prachovitých pískovců (nižší oddíl). Ty jsou vrstevnaté, se subvertikálními a subhorizontálními ichnofosiliemi typu Planolites, a obsahují 5 - 10 % živců. Výše leží sekvence středně zrnitých až hrubozrnných křemenných kvádrových pískovců (vyšší oddíl). Ty jsou níže masivní, výše převážně vrstevnaté s hojným šikmým zvrstvením. Vrchol spodního jizerského souvrství je v geoparku odkrytý v jz. okolí Mimoně (Liščí vrch) a na březích Ploučnice mezi Borečkem a Hradčany. Jde o červené, středně až hrubě zrnité pískovce, místy s dokonale vyvinutým šikmým zvrstvením.
Střední část jizerského souvrství má v j. a jv. části geoparku mocnost 80–90 m, severním směrem ale rychle narůstá až na 200 m (okolí Ralska). Začíná sekvencí jemnozrnných prachovitých pískovců. Její mocnost roste od S k J (na Ralsku 10 m, v Kumerském pohoří 10-15 m). Výše následuje mocnější sekvence středně až hrubě zrnitých křemenných pískovců vyvinutých v podobě 5 - 20 m mocných nahoru hrubnoucích cyklů. Ve východní polovině Kumerského pohoří je nejvyšších cca 30 m tvořeno monotónní sekvencí středně zrnitých pískovců s podílem (až 50 %) hrubých zrn kolem 1 mm. Souvislé štěrčíkové polohy na vrcholech cyklů nejsou v Kumerském pohoří příliš časté, směrem k SV se však mocnosti cyklů snižují a přítomnost slepenců nebo alespoň ojedinělých křemenných valounů v jejich vrcholech je spíše pravidlem.
Slepencová poloha s ostrou, bioturbovanou bazí ve střední části jizerského souvrství na jv. úbočí Ralska.
Báze svrchní části jizerského souvrství je charakteristická náhlým nástupem jemnozrnných pískovců. V rámci svrchního jizerského souvrství lze v zásadě rozlišit nižší oddíl (převážně jemnozrnné pískovce) a vyšší oddíl (středně až hrubě zrnité kvádrové pískovce). Mocností většinou mírně převládá nižší oddíl, celková mocnost činí v Kumerském pohoří 110 - 120 m. Jemnozrnné pískovce nižšího oddílu obsahují většinou 2 - 3 % živců (max. kol. 10 %) a jsou dobře vrstevnaté. Z biogenních textur dominuje typ Planolites. Štěrčíkové polohy nasedají většinou ostře a v ploše je lze poměrně dobře korelovat (Adamovič 1993). Vložky až 1,2 m mocné polohy vápnitých (kalcifikovaných) pískovců jsou v Kumerském pohoří vyvinuty v nižším (jemnozrnném) oddílu svrchní části jizerského souvrství v okolí Skalní Brány a v asi 500 m širokém pruhu SZ - JV od Valdštejnské rokle přes Dub (458 m) do Mužské rokle. Středně až hrubě zrnité pískovce vyššího oddílu svrchní části jizerského souvrství vycházejí na povrch v sz. části Kumerského pohoří a na Ralsku. Křemenné valouny v příměsi až podílu jsou volně rozptýleny nebo koncentrovány do poloh až několik desítek centimetrů mocných. Živec chybí nebo je zastoupen akcesoricky, místy je přítomen vápnitý tmel.
Soubory stejnosměrně ukloněných lamin šikmého zvrstvení v pískovcích spodní části jizerského souvrství. Pravý břeh Ploučnice sz. od Hradčan.
Směrem na jihovýchod a východ, tedy směrem k Horní a Dolní Krupé a do údolí Zábrdky přecházejí kvádrové pískovce jizerského souvrství do jemnozrnných vápnitých pískovců až prachovců. Tento faciální přechod v rámci jizerského souvrství lze připisovat distribuci písčitého materiálu v podmínkách mělkomořské sedimentace, kdy byl úlomkový materiál ze zdrojových oblastí za severním okrajem pánve transportován jihovýchodními proudy. Tímto směrem tak klesá jak mocnost jizerského souvrství, tak obsah hrubší písčité složky. Zajímavým litologickým členem v rámci tohoto přechodu jsou lavice tvořené křemennými valouny (do velikosti cca 2 cm) a schránkami mlžů, případně až 30 cm mocné lavice tvořené jen nahromaděnými schránkami. Některé z nich jsou dobře odkryté v oblasti mezi Mimoní a Kuřívody (viz Paleontologie). Uvedené litologické změně odpovídá i charakter reliéfu na území Geoparku Ralsko, přecházející od silně členitých skalnatých úseků na Z a SZ do málo rozčleněných strukturních plošin na JV.