Košík
0
0,00 Kč
Tektonické porušení
Z hlediska pokřídového zlomového porušení je pozoruhodná především zóna strážského zlomu, sledující západní a severní okraj geoparku. Strážský zlom je jedním ze zlomů omezujících z JV příkop oherského riftu. Strážský zlom je poklesem s vertikální amplitudou pohybu od 240 m u Brenné do 660 m s. od Ralska. Je dislokován řadou zlomů V-Z. Soubor těchto zlomů, někdy označovaný jako mimoňské zlomové pole, zabíhá na území Geoparku Ralsko především v oblasti Mimoně (Adamovič 1997). Jeden z výraznějších zlomů tohoto pole probíhá zhruba přes stanici Mimoň a severní část zámeckého parku směrem na jižní okraj Pavlína. K tomuto zlomovému poli můžeme řadit ale také hradčanský zlom, který využívá pro svůj tok Ploučnice západně od Hradčan. V podloží křídy tvoří jižní omezení klínu silněji metamorfovaných hornin saxothuringika (svorů) a během variské orogeneze na něm došlo k intruzi menšího žulového tělesa. V pokřídové době na něm došlo jen k drobným vertikálním pohybům (většinou do 20 m), horizontální pohyby ale mohly dosahovat až stovek metrů.
Pásmo drcení doprovázející severní větev úštěckého zlomu v pravé stěně Valdštejnské rokle u Provodína, Kumerské pohoří.
Tektonicky výrazně omezená oproti svému okolí je kra Kumerského pohoří mezi Doksy a Hradčany. V terénu lze především dobře sledovat účinky severní větve úštěckého zlomu: kra Provodínských kamenů na SZ leží až o 100 m níže než kra Kumerského pohoří. Zlom odděluje jemnozrnné pískovce svrchního jizerského souvrství (nižší oddíl) na JV od středně až hrubě zrnitých, dobře vrstevnatých pískovců vyššího oddílu téže jednotky na SZ. Oblast přiléhající ke zlomu se vyznačuje přítomností rotovaných ker a hustých drcených pásem. Jižním omezením Kumerského pohoří je východní větev úštěckého zlomu. Jde o zlom směru ZSZ - VJV, na němž dosahuje pokles s. kry až 80 m. Horizontální složkou pohybu je levostranný posun. Východní okraj Kumerského pohoří není zlomový: vrstvy se pod úhlem asi 1° uklánějí k JV bez přerušení k Velké a Malé Bukové.
Menší zlomy s výškami skoků 10 – 25 m vybíhají z východní větve úštěckého zlomu k SV přes celé Kumerské pohoří. Nejvýraznější z těchto zlomů, s relativním poklesem sz. kry o 10 – 20 m je možno sledovat až k ústí Písečné rokle s. od vrchu Bahno (328,3 m). Dále pokračuje tento zlom východním směrem, v ose Hradčanského potoka. Západně a severně od Bahna jsou pukliny s ním související vyplněny žilami nefelinického hauynitu a sodalitického trachytu.
Pokračování severní větve úštěckého zlomu lze severně od Ploučnice vysledovat na západní úpatí Liščího vrchu u Mimoně; zlom se zde nazývá zlomem Liščího vrchu (pokles sz. kry o 100 m). Je doprovázen – vedle intruzí hornin polzenitové řady – výrazným prokřemeněním a hydrotermálním proželezněním. Jeho charakter byl ověřen průzkumnými rýhami v roce 1995 (Adamovič 1997).
Hlavní plocha zlomu Liščího vrchu doprovázená prokřemeněním pískovce.
Soubor drobných syntetických zlomů zastižený průzkumnou rýhou na severní patě Liščího vrchu u Mimoně. Několik metrů odtud východně (doleva) byla zastižena hlavní plocha zlomu Liščího vrchu.
I přes malý výškový skok (relativní pokles sz. kry o 15 m) je z hlediska datování pokřídové tektoniky velice zajímavý charakter ralského zlomu. Zlom probíhá přes Vranov k SV na samotný vrchol Ralska a sv. od Malého Ralska se spojuje se strážským zlomem. Zde činí vertikální amplituda pohybu již 25 m. Podle sklonu zlomové plochy a doprovodných puklinových ploch v tefritu na vrcholu Ralska a podle tektonických ohlazů na těchto plochách jde o přesmyk kombinovaný s levostranným horizontálním posunem (obr. 28). Nízké stáří hlavních pohybů na ralském zlomu je doloženo jeho dobrou průběžností a poměrně stálou výškou skoku a skutečností, že porušuje těleso tefritu na vrcholu Ralska.
Ve srovnání s tektonicky poměrně silně postiženou západní částí Geoparku Ralsko je jeho východní část zlomově téměř neporušená. Generelní tektonické úklony křídových sedimentů 1–1,5° k JV v okolí Ralska se mění na stabilní hodnoty kolem 0,6° k JV až JJV. Jediný významnější zlom v okolí Kuřívod je pokračování východní větve úštěckého zlomu (viz výše). Výška skoku na tomto zlomu je 15–20 metrů s relativním poklesem severní kry. Horizontální složka pohybu na zlomu je levostranná (severní kra o cca 100 m k západu) podle odskočení žíly hauynitu.