cs
Košík
0
0,00 Kč

Geostezka Za železným pokladem

Naučná stezka po stopách těžby železné rudy v okolí Hamru na Jezeře a Děvína. Délka trasy 5,5 km. 

Dobývání železných rud pomocí důmyslného systému důlních děl se v pískovcové oblasti mezi Doksy a Hamrem na Jezeře rozvinulo již počátkem 16. století. V krajině se dodnes dochovaly jámy a příkopy až několik set metrů dlouhé, svislé šachty a štoly. Velké objemy vytěžené hlušiny na haldách, dnes již zarostlých lesem, svědčí o značném rozsahu původní těžby. Vydejte se s námi po těchto stopách v okolí Hamru na Jezeře. Délka trasy 5,5 km. 

Zastavení:

  1. Altán geoparku - informační altán s reliéfní mapou okolí, začátek geostezky
  2. Hrad Děvín - zřícenina středověkého hradu, v 16. stol. sídlo pánů z Biberštejna, kteří podporovali těžbu železné rudy na svém panství
  3. Zřícená štola - vpravo u schodiště na hrad Děvín - pozůstatek po štole na dobývání železné rudy a polzenitová žíla vycházející na zemský povrch
  4. Hradní studna, nádvoří hradu Děvín - hradní studna propojená se systémem těžebních štol na železnou rudu
  5. Vchod do štoly - pod hradbami hradu Děvín - ústí pomocné štoly, která sloužila jako dopravní při dobývání železné rudy
  6. Železné růže - pískovcový lom na jz. úbočí Hamerského Špičáku - proželeznění pískovce ve tvaru, který připomíná železné růže
  7. Schächtenstein - nejhlubší dobývka - výrazné pozůstatky po těžbě, délka dobývky 75 m a hloubka 17 m, vyhlídka na Široký kámen
  8. Schächtenstein - boční štola zajištěný vstup do pomocné štoly a okrouhlá propadlina v místě původní šachtice
  9. Skalní divadlo malé pískovcové město se skalní bránou
  10. Železné klády - trubicovité formy proželeznění pískovce připomínající železné klády nebo zkamenělé stromy
leták geostezky.pdf

Kde se železo v pískovcích vzalo? 


Jak lze odvodit z geologické stavby území, již nedlouho po usazení pískovců na konci druhohor se v dnešní oblasti horní Ploučnice začaly otevírat pukliny směru severovýchod-jihozápad. Do nich tehdy pronikalo z velkých hloubek magma a utuhlo v podobě žil. Svým nízkým obsahem křemíku a vysokými obsahy draslíku a sodíku se tyto vyřeliny liší od běžných čedičů, od roku 1913 se pro ně ve světové literatuře ujal název polzenity (z něm. Polzen = Ploučnice). Čerstvě vyvřelé žíly byly velmi náchylné k přeměně vlivem horkých roztoků, které obíhaly podél jejich kontaktu s pískovcem. Během krátké doby tehdy došlo k úplnému rozkladu méně mocných žíl na směs minerálů železa a jílových minerálů. Právě tato rozložená žilná hmota se pak stala pro svůj vysoký obsah železa (až 68 % oxidů Fe) a snadnou rozpojitelnost ideální surovinou. Jak si můžete všimnout ve stěnách starých dobývek, okrajové části žíly již horníci nevyužívali, protože jílovitý železivec tam obsahoval příměs křemenných zrn z okolního pískovce a byl špatně tavitelný.