Geologický příběh geoparku

Geologická charakteristika

Geologická diverzita území geoparku je určována především třemi faktory: 

  1. rozsáhlými výchozovými partiemi křemenných pískovců, místy tvořícími členitý reliéf se sítí roklí a skalnatých hřbetů, 
  2. přechodem těchto pískovců do vápnitých pískovců a prachovců jihovýchodním směrem, 
  3. proniky terciérních vulkanitů, které tvoří krajinné dominanty a jsou spojeny s produkty teplotní a chemické přeměny okolního pískovce. 

Procesy utváření krajiny v kvartéru dokládá niva Ploučnice, jejíž nejzachovalejší úsek prochází územím geoparku, a rašeliniště Mlýnského potoka, Hradčanského potoka a jejich přítoků. Na tyto geotopy jsou vázány výskyty vzácných a chráněných druhů rostlin. Příkladem využití hornin člověkem jsou zachované stopy po novověké těžbě železné rudy (vydobyté žíly rozložených vulkanitů, nejlepší ukázky v ČR) a obytné/hospodářské místnosti, příp. hrady nebo poustevny, zapuštěné do pískovcových skal. Na území geoparku se nacházejí zbytky 9 středověkých opevněných lokalit v různém stupni zachování; některé z nich jsou typickými ukázkami skalních hradů.

Geologický příběh geoparku